Jdou týdny, jdou

Vondráčková Helena

Sama bloudím ulicí,
když noc lampy rozsvěcí 
a den šel spát.
Staré světlo zelené 
hladí domy kamenné,
co smí si přát.

Jdou, jdou, týdny jdou. 
A žádný z nich mi nevrátí 
tvou větu s tajnou přísahou, 
že máš mě rád.

Jdou, jdou, týdny jdou.
A nevrátí, co uchvátí.
A každé ráno s odvahou,
kam jdou, chci znát.

Sama snídám potají, 
vím, jak slzy chutnají.
Jak žár a dým.
Čtu i dlouhé romány, 
sny mám ledem protkány.
Kam jít, a s kým?
A s kým?

Jdou, jdou, týdny jdou.
A žádný z nich mi nevrátí 
tvou větu s tajnou přísahou, 
že máš mě rád.

Jdou, jdou, týdny jdou.
A nevrátí, co uchvátí.
A každé ráno s odvahou,
kam jdou, chci znát.

Jdou, jdou, týdny jdou.
Jdou, jdou, týdny jdou.
Jdou, jdou, týdny jdou.
A žádný z nich mi nevrátí
tvou větu s tajnou přísahou,
že máš mě rád.

Jdou, jdou, týdny jdou.
A nevrátí, co uchvátí.
A každé ráno s odvahou,
kam jdou, chci znát.

Jdou, jdou, týdny jdou.
A žádný z nich mi nevrátí 
tvou větu s tajnou přísahou,
že máš mě rád.

Jdou, jdou, týdny jdou.
A nevrátí, co uchvátí.
A každé ráno s odvahou, 
kam jdou, chci znát.