Kam šel déšť

Vondráčková Helena

Smím 
zas projít kouty známé. 
Smím, 
podzimní vítr dá mé 
chůzi směr. 
Zas dotknu se míst, 
kdes mi z očí moh číst, 
co jen si tenkrát chtěl. 

Vím, 
spustil se déšť a v přítmí. 
Vím, 
nemoh však vůbec vzít mi 
z tváře smích 
déšť aprílový 
sladší nad cukroví 
tys slíbal ze rtů mých. 

Kam šel déšť? 
Kde je déšť, 
co nám vlasy smáčel? 
Déšť, 
je jen déšť. 
Nač plést si ho s pláčem? 
Alejí se rozšuměl. 
A já se ptám, 
co v plánu měl? 
Smýt pouze prach 
na římsách. 

Vím, 
déšť je můj dávný známý. 
Vím,
na struny své zas má mi 
zítra hrát. 
Co přijde mi říct? 
To, že prší nic víc. 
A že se nemám ptát. 

Kam šel déšť? 
Kde je déšť, 
co nám vlasy smáčel? 
Déšť, 
je jen déšť. 
Nač plést si ho s pláčem? 
Alejí se rozšuměl. 
A já už vím, 
co v plánu měl? 
Nic víc než smít prach 
na římsách. 

Déšť, kam šel déšť, 
co nám vlasy smáčel? 
Déšť, je jen déšť. 
Nač plést si ho s pláčem? 
Alejí se rozšuměl. 
A já už vím, 
co v plánu měl? 
Nic víc než smít prach 
na římsách. 

Kam šel déšť? 
Kde je déšť, 
co nám vlasy smáčel? 
Déšť, 
je jen déšť. 
Nač plést si ho s pláčem? 
Alejí se rozšuměl.
A já už vím...