Motel Bílý důl

Vondráčková Helena

My marnili den, jak to bývá,
bývá, bývá.
Jen jízda a hádky a bláto a kal.
A vztek, jenž tě hnal.

Proč neřekla jsem: Už se stmívá, 
stmívá, šírá, stmívá.
Nejeď dál.

Stůj, 
tady je motel Bílý důl.
Stůj, 
tady nám prostřou pro dva stůl.
Pohleď déšť sílí,
pojď spát chvíli.
Tak stůj, 
zde i noci prý jsou bílý.

Teď únavou mé oči slábnou, 
slábnou, slábnou.
Zas jízda a sníh, věčné trampoty zim.
Nač trápit se s tím?

Chci probdít jak dřív tu noc vábnou,
dlouhou, krátkou, vábnou.
Ale s kým?

Stůj, 
tady je motel Bílý důl.
Stůj, 
tady nám prostřou pro dva stůl.
Světla v tmách mílý,
pojď spát chvíli.
Tak stůj, 
zde i noci prý jsou bílý.
Jsou bílý. 
Jsou bílý