Obrazem se stát

Vondráčková Helena

Práská bič, cválá pryč houf dní uplynulých. 
V blátě let splývá v šeď 
pár stop, zasype sníh. 

Proč každá chvíle je stejně šílená ?
Proč jen se řídí pudem stád? 
Já někdy říkám zmámená - 
nebylo by marné 
jednou obrazem se stát. 

Nepokoj je jen stroj, 
tak má pokoj nám dát. 
Svět však dál ovládá 
a já musím se ptát. 

Proč každá chvíle je stejně šílená ?
Proč nechci chvíli rozum brát ? 
A tak ti říkám zmámená -
nebylo by marné 
jednou obrazem se stát. 

Na mistrovském plátně 
se nežije špatně. 
Tam sotva co brání 
o neumírání snít. 

Namaluj obraz můj a svůj, 
já zakleju nás. 
Jen pojď blíž, ještě blíž, 
jen pojď obejít čas. 

Pojď rozšířit fámu, 
tu senzační fámu, 
že klidně jde v rámu stát. 
Jsme mistrovským dílem, 
teď zůstaly chvíle stát.