Ptačí hnízda

Vondráčková Helena

Ráno co ráno se stále jen ptám, 
proč utichla hnízda ptačí? 
Ptám se, proč v hnízdě je špaček teď sám 
a proč kolem nekrouží? 

Máma jen dívá se na děti své, 
sotva už jim v letu stačí. 
Mládě je mládě a jednoho dne 
z hnízda letět zatouží. 

Když mláďata z hnízda odlétají, 
naposled jí křídly zamávají, 
snad si na tu mámu opuštěnou 
někdy vzpomenou. 

Jednou zrána z hnízda odlétají, 
naposled jí křídly zamávají 
a pak ještě dlouho zdává se jí, 
že se vracejí. 

A každá máma mívá 
pak na krajíčku pláč, 
když naposled se dívá, 
jak odcházejí děti její. 

Z hnízda odlétají, 
naposled jí křídly zamávají, 
snad si na tu mámu opuštěnou 
někdy vzpomenou. 

Není to dlouho, byl slunečný den, 
na nádrží čekal vláček. 
Máma tam stála a jedno vím jen - 
v ruce měla kapesník. 

Vím, že i mé dítě jednoho dne 
z hnízda vyletí jak ptáček. 
Máma je máma a neřekne ne, 
jen se někdy rozteskní. 

Když mláďata z hnízda odlétají, 
naposled jí křídly zamávají, 
snad si na tu mámu opuštěnou 
někdy vzpomenou. 

Jednou zrána z hnízda odlétají, 
naposled jí křídly zamávají 
a pak ještě dlouho zdává se jí, 
že se vracejí. 

A každá máma mívá 
pak na krajíčku pláč, 
když naposled se dívá, 
jak odcházejí děti její. 

Z hnízda odlétají, 
naposled jí křídly zamávají, 
snad si na tu mámu opuštěnou 
někdy vzpomenou.