Vždycky mám kam jít

Vondráčková Helena

Sám jsi stín, jen stín, jen tón, co zmírá, 
sám jsi míň/jen sám jsi věčně na kolenou, sám čekáš marně na zelenou/
než klíč, jenž nic neotvírá. 
Že žít je marné, se jen zdá, 
tak pojď a říkej tak jak já : 

Mám, vždycky mám kam jít, 
co dát, co vzít 
a tak se usmívám. 
Já mám, vždycky mám kam jít, 
mám důvod žít 
a co je štěstí znám. 

Sám jsi kout, kde žal, jen žal tě sráží, 
proč sám chceš plout/sám se touláš, pořád sám, plout chceš věčně, nevěda kam/
jak člun, jenž nic nepřeváží. 
Že žít je marné, se jen zdá, 
tak pojď a říkej tak jak já. 

Mám, vždycky mám kam jít, 
co dát, co vzít 
a tak se usmívám. 
Já mám, vždycky mám kam jít, 
mám důvod žít 
a co je štěstí znám. 

Já mám, já mám, vždycky mám kam jít, 
co dát, co vzít 
a tak se usmívám. 
Já mám, vždycky mám kam jít, 
mám důvod žít 
a co je štěstí znám. 

Já mám, já mám, vždycky mám kam jít, 
co dát, co vzít 
a tak se usmívám...