Za tvou bárkou

Vondráčková Helena

Za tvou bárkou dívka hledí, 
smutně hledí k zádi bárky, 
když se obzor barví mědí, 
vzpomíná na tvoje dárky, 
vzpomíná bez ustání. 

Ani s půlnocí neusíná, 
marně volá - smilování, 
oči utírá, ruce spíná, 
že už nemá milování. 

Ráno prosí, večer čeká, 
jestli spatří tvoji bárku, 
chvíli pláče, chvíli kleká 
s modlitbou k svatému Marku, 
on tě má nazpátek dát. 

Až se plachty tvé někde svinou, 
půjdeš s jinou, nebudeš znát, 
že se utrápí tvojí vinou 
jedna z dívek, cos ji měl rád,
že se utrápí tvojí vinou 
jedna z dívek, cos ji měl rád.