Naléhání bolavých duší

Bartošová Iveta

Vím,jak prázdno drásá.
Vím,jak tíží pád.
Znám sled výher-ztrát.

Vím,když člověk se spálí,
sám musí vstát,
vstát.

S každým pádem
před tvář dáme mříž.
A tím pádem
těžší je náš kříž.
Žádnej pláč,
žádnej splín,
jít dál..
Špatnejm dnům
musíš říct:bye

Vím,když duše strádá,
snáz přivábí pád.
Sám,člověk je sám,tak sám..

Prázdnem krouží,
ze dna zkouší vstát.
Bloudí pouští
v bludném,smutném já.

Naléhání
z útrob duše zní:
Spal už v sobě všechno špatný,zlý.
Spal ty mosty,co ti nedaj spát.
A pak můžeš
znovu sám vstát.

Vstát,třeba i vzlétnout..