Kruhy

Bobek Pavel

Už nejsem pán, už jsem jen kmán
Tak, jako mnozí jiní
A občas se i převlékám a pátrám ve své skříni

Jaro, léto, podzim, zima, na to spolehnout se dá
Že po zimě je jaro zas, že slunce zas sílu má 
Věřil jsem a věřím dál, život je prožití
A i když se to nezdá snad, jsou pořád věci, co mě chytí

Já prošel půlku světa, možná vy jste došli dál
Teď na chvíli se zastavím, ať vím, co mi osud přál

Jen málo jsem se poučil, často nevím proč a nač
Jen vím, že se život točí v kruzích 
Veselí že střídá pláč

A tak i když jsem trochu unaven, svou hlavu vzhůru tyčím
I když mi milá s jiným zmizela, a pro šéfa už nejsem ničím
Snad je to trochu k smíchu, hůř už nemůže snad být
A já rád vám o tom zazpívám, ale teď nechte mě chvíli snít