V útulcích pro ztracený

Kabát

   Jak rozdvojený druhý já 
   představa dost bláznivá 
   hračka v rukou dítěte 
   žena, co se usmívá 
   
   podivnej sen se mi zdál 
   dvojroli jsem v tom snu hrál 
   Na vlastním pohřbu jsem byl
   a na hrob kytku si dal 
   
1. Jak rozdvojený druhý já 
   představa dost bláznivá 
   hračka v rukou dítěte 
   žena co se usmívá   
   
   podivnej sen se mi zdál 
   dvojroli jsem v tom snu hrál 
   Na vlastním pohřbu jsem byl
   a na hrob kytku jsi dal 
   
R: V útulcích pro ztracený 
   upíjí smutek svůj 
   z čistejch pohárů 
   vzpomínky štípou na duši 
   jako hejna černejch komárů 
   
R: V útulcích pro ztracený 
   upíjí smutek svůj 
   z čistejch pohárů 
   vzpomínky štípou na duši 
   jako hejna černejch komárů 
   
2. Kdo to tvrdí, že jsem to já 
   smíchem zakrývá svůj pláč 
   možná, že se nepozná 
   pod maskou skrývá svoji tvář 
     
   v tomhle světě je jen strach 
   barvu černou poznávám 
   jasně vídám, že jsem svůj vrah 
   funebráky potkávám 
   
R: V útulcích pro ztracený 
   upíjí smutek svůj 
   z čistejch pohárů 
   vzpomínky štípou na duši 
   jako hejna černejch komárů (2x)