Konec básníka

Mišík Vladimír

E                            A                 D
Sedím, mlčím, koukám z okna, venku je čas podzimní,
E                         A      D         E   A D
zvolna ve mně roste touha napsat báseň intimní,
E                        A              D
a tak se toulám ulicemi, hlavu jako ruletu,
E                     A          D             E  A D
inspirace nepřichází, a tak jsem skončil v bufetu.
E A D

H                   C#mi   H                   E
Těch námětů pro mou báseň, hned mě v čelo líbá múza,
C#mi             Asmi    F#mi             H
intimní věc řeší z citu, dělný lid a taky lůza.

E                         A          D
Tu se Franta buší v prsa, hubu plnou láku,
E                      A  D             E      A D
Pepovi jak svedl ženu, jó když byl Pepa v háku,
E                       A                D
přišla Anča s novinama, zadnici jak matrace,
E                            A       D         E   A D
za pivo ji přes ní plácnout, a tak vypadá legrace.
E A D

H                     C#mi H          E
Manželky jsou všechny čůzy a politika kravina,
C#mi               Asmi  F#mi               H
přines Lojzo další rundu a zpívat se začíná

E           D A E                  D  A
Kolíne, Kolíne stojíš v pěkné rovině.
E           D A E                  D  A
Kolíne, Kolíne stojíš v pěkné rovině.

E                     A           D
Veselo je, pivo teče, vystřídá se spousta hostí,
E                         A        D         E      A D
když pak v noci zavírali, byl jsem celý rudý zlostí,
E                       A              D
básníkem už nechci být, básně spláchnu splachovátkem,
E                         A       D         E     A D
a hned jak to bude možný, chci se státi bufeťákem.
E A D

jó bufťákem a chci se státi bufťákem....