Pochod adolescentů

Mišík Vladimír

Už je pozdě věřit na Ježíška, 
protože už je nám přes dvacet 
a protože život není knížka, 
v který se dá zpátky obracet

Už je pozdě volat psychiatra, 
když náš stres má hlubší kořeny 
nežli ty, že na nás hlední spatra 
otec naší dívky Boženy

Bijem spolu o mříž dospívání, 
mládí v tahu, důchod na krku, 
přesto je nám ale do zpívání, 
když se v trysku berem za ruku

V úprku si vyznáváme city, 
v tramvaji si přečtem Shakespeara, 
a už mocný předvoj senility 
nebezpečně na nás dotírá

Nekladem si přemrštěný cíle, 
nechcem dělat díru do světa, 
chceme jen, až příjde naše chvíle, 
se ctí dohrát roli Hamleta