Grétka

Radůza

Jako by byl konec století
dívky v bílých šatech
čekají, až vzdušné polibky odletí 
a přistanou mládencům na rtech
 
Marie, Milada, Helena, Grétka 
všechny rukou si oči cloní
mládenci kouří laciná retka	
jako ti, co odjeli vloni
 
A kde jsou, a kde jsou, a kde jsou
postávaj u trati milenky, ženy a matky
odnesou to odesou, odnesou 
ať už se jim vrátěj, nebo nevrátěj zpátky 
 
Pláč přehluší zvuk vojenských kapel
fotka ukrytá až na dně v ranci
kdo by myslel na to, že dost možná zkape
jsme hrdinové, jsme branci
 
Kdo by myslel na to, že pro čela naše 
jsou už kulky někde lité 
teď, když vyhrávají marše
za čepicí bílej kvítek
 
A kde jsou, a kde jsou, a kde jsou
vlaky odvážej milence, muže a syny
odnesou to, odnesou, odnesou 
jestli se vrátěj, tak už navždycky jiný
 
Marie, Milada, Helena, Grétka 
bledé, jak v prsa by je bodli 
kéž se ještě někdy se svým milým setkám
tiše se modlí
 
Kadeř vlasů na památku
ovázaná stužkou barvy duhy
slyším šeptat matku	
kéž se vrátí domů aspoň každý druhý	
 
A kde jsou a kde jsou a kde jsou 
vlaky odvážej milence, muže a syny…