Erb

Javory

Na kraj světa z domova jít 
a dobýt znaku pro čistý štít 
a pro tu malou zemi tak vzdálenou 
do štítu svého si dát 
to všechno za čím chce člověk stát 
ten znak však není věcí darovanou 

Pak poznat co je žízeň a hlad 
a bolest ran když musel ses prát 
a strach co duši svírá předtuchou zlou 
bez obav hřívu lví pohladit 
a podat ruku těm co chtějí žít 
ať nečekají v bázni na kolenou 

Tak dlouhý čas já širým světem bloudil 
tak dlouhý čas snad sedm let i víc 
kdopak ví 
čekej dál moje lásko já přijdu 
čekej dál moje lásko já přijdu 
já přijdu já nepřicházím sám 
a cestu dobře znám 
vždyť přece domů k nám 
pospíchám 

Já vím co všechno zatratil čas 
věřím však že poznáš můj hlas 
až uslyšíš píseň na shledanou 
snad oheň v krbu neztratil žár 
snad přehlédneš že jsem samý cár 
až spatříš ten znak jak svítí tmou 

V něm poznáš věrnost lásku i vzdor 
tu známou vůni lesů i hor 
co kouzlem chrání všechny před silou zlou 
já nebudu mít vůbec nic víc 
co dal bych ti až přijdeš mi vstříc 
jen náruč svou jen pro tebe otevřenou 

Tak dlouhý čas já širým světem bloudil ...