Červená čepice

Neckář Václav

Potkal jsem na rohu 
šedivý ulice
blankytnou oblohu 
v krajině skořice.

Co popsat nemohu, 
to byla čepice, 
červená jak vlčí mák.

Střílel jsem na slony, 
na bílou opici,
na růže, na pany, 
na turka v krabici,
pak jsem chtěl tři rány 
na její čepici mít.

Řekla mi, nelžete, 
zkuste to na špičku
a jestli nechcete, 
já to mám v malíčku,
zítra si můžete 
lekci při měsíčku vzít.

Těšínská jablíčka 
bývají kyselá,
červená čepice 
pojednou zmizela.

Kde byla z večera 
střelnice veselá, 
zůstal jsem docela sám.

Střílel jsem na slony...

Řekla mi, nelžete...

Svět jsem už prochodil, 
města a vesnice,
nikde však nebyla 
ta pravá čepice.

Červených byly snad 
stovky a tisíce, 
nikde ta, kterou mám rád.

Nestřílím na slony, 
na bílou opici,
na růže, na pany, 
na turka v krabici,
chtěl bych jen tři rány 
na její čepici mít.

Vždyť řekla: nelžete, 
zkuste to na špičku,
a jestli nechcete, 
já to mám v malíčku,
zítra si můžete 
lekci při měsíčku vzít.