Rosemary

Neckář Václav

Šíje kryta, vlasy, 
pás jako půl vosy
a ústa jarní vítr dých,
svět byl můj bál, 
když jsem s Rosemary stál,
a celej jsem vzplál jak vích.

Mluví o ní s bázní, 
říkají, že blázní,
když je stále samý smích,
svět byl můj bál, 
když jsem s Rosemary stál,
a celej jsem vzplál jak vích.

Já nedbám, že jde o ní moc fám,
všechny dávno už znám, 
ať si říkaj co chtěj, hej.
Má nejkrásnější tělo všech těl
a co víc by jsem chtěl, 
zkrátka má všechno nej.

Přijdou horší věci, 
jsou na to dva svědci,
hlahol zvonů kostelních,
svět byl můj bál, 
když jsem s Rosemary stál,
a celej jsem vzplál jak vích.

Já nedbám, že jde o ní moc fám...

Přijdou horší věci...

A celej jsem vzplál jak vích.

Svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál,
a celej jsem vzplál jak vích.
Svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál,
a celej jsem vzplál jak vích.
Ná-ná-na-na-na-na-na-ná...