Z dlaně mi hádej

Smolík Jakub

Hádej, z dlaně mi hádej, chci znát, co mě potkat má. 
Hádej, z dlaně mi hádej, je v ní světlo i tma. 
Řekni co mě čeká, co poznáš z těch čar. 
Snad mě nepoleká, ten osudu dar. 

Hádej, z dlaně mi hádej, chci znát, jak dál budu žít. 
Hádej, z dlaně mi hádej,  jak dál a kudy jít. 
Já nehledám zlato, není o co  stát. 
Já myslím jen na to, jak žít a milovat. 

Hádej, z dlaně mi hádej, ty víš, co mi říci smíš. 
Hádej, z dlaně mi hádej, štěstí a možná i kříž. 
Jestli potkám zítra, tu o které  sním. 
Do jakého jitra se  zítra probudím.