Tlustý muž v zrcadle

Traband

Ach bože, jsem to já,
kdo v zrcadle se zubí,
ten neholený muž,
ten se zarostlou hrudí?

Jasný den se snes
a já ještě dnes
Se svou chůvou
městským parkem chodil.

Ještě můj námořnický oblek,
ještě ne,
do hrobu nelehl
ve skříni zamčené,
jenom odložen
visí unaven
malý, bez pohnutí při stěně.

Má věrná stařenka,
proč ke mně nevchází?
Z blízkosti spánku
tvář těžkne jak závaží.

Kdyby se přišourala
a světlo s sebou vzala,
které tam nahoře
zpívá jak na stráži.

Večerem zkonejšen
nezazní žádný krok.
Bábi nesfoukne světlo,
nestáhne knot.

Jak na mě tlusťoch ten
pohlíží vyjeven.
Až pak dokonale
zmizí o překot!