Daleko od břehu déšť čeří vodu říční zbobtnalou od sněhu. Jdeme jak náměsíční - dlaň v dlani. Skoro sen a skoro probuzení. Jsme k smrti narozeni. Déšť vodou orosen mění se v hladinu, já v tebe. Neznatelně. Stesk hudby Martinů na cizí kazatelně: už dávno nevoní dým bramborové nati! Ach, marno vzpomínati: Předvčerem?... Předloni?... (pozn. se sbírky Amoresky, 1981-1982)