Podivný ovoce

Kryl Karel

Seděla zádama k barovýmu pultu
že na ni hulákali votlučenym hlasem:
„Neplivej, sakra, na tu podlahu!“ a
dveře řikaly: „Mně zavírá samo,
a vůbec nemusíte porád vrzat, slečno.“
A slečna říkala:
„Pro samý vrzání člověk neslyší vlastního slova, 
a vůbec děte do háje,
mám dneska smutek.“
„To sme dvě, slečno,
povídá šatnářka,
„stejně sem žádnej nechodí, 
kdo tady má pro těch pár divnejch ptáků dvě hodiny zmrzat. 
A vůbec, du domu.“
Ptal jsem se jí: „A co muzika, paní, nelíbí?
Nelíbí?“ 
„Prósim Vás, takovýdle kuvíkání,  
to si radějc zacpu uši.“
A vona Vám zrovinka v tu chvíli
tim svým narkomanským, 
děsně smutnym, 
unavenym hlasem 
zpívala Billie,  
Strange 
fruit…