Už větve stromů zlátnou, možná už ráno bude mráz, nedal´s mi zprávu žádnou, že ten mráz spálí nás. Znám chladná rána, já sama a ty sám. Dívá se oknem vrána a já z ní smutek mám. Už větve stromů zlátnou pod hvězdou vzdálenou. Jen papír slzou zrádnou smáčí a já ti píšu dál. Pod stromy, které zlátnou, podzimní vítr vál. Vím, to se stává, láska se vytratí náhle jak loňská tráva. A ta se nevrátí. A tak ti sbohem dávám, hvězda tvá vzdálená.