Hany

Zagorová Hana

Poprvé, když přede mnou byl plný sál,
zadrh´ se mi hlas, to víš…

Hm…

Kritik, který za scénou ten večer stál,
ihned vstyčil prst, je níž.

Ou!

Ve chvílích víc než zlých názor
starších kolegů mi pích´!

To znám, na kolegy je spolehnutí.

Řekli, holka, no, tě pic,
hlásek jako nic, blikne, zhasne za měsíc,
naděje ti nekynou, hm, Hany s ofinou.

Odkud vlastně jsi? Z moravského polesí…

Skonči s touhle profesí!

Dej se radějši na jinou, ó, Hany s ofinou.

Žádné klání však není předem prohrané!

Vzdávat se, páni, ó, tisíckrát ne,ne,ne!

Ó, já si řekla, cvič! Sejčky, ty žeň pryč.
Nadšenec, když je i dříč,

úspěchy ho neminou, hm, Hany s ofinou.

A jedem, jedem!

Hnout s věcí v tom je celý fór.
Dnes, Hany, začátky krušné už má za sebou.
Je stejně šťastná, jen účes jinak nosí.
Snad jí to, prosím,

lidi prominou,
že dnešní Hany už není s ofinou.