Špatný místo pro přistání

Taxmeni

Když vám střepiny šrapnelů a nebo jedovatá kulka z Messerschmidta
porouchají fazónu vašeho Wellingtona není jednoduchý dostat se
zpátky na základnu. A když se nějaká ta svištící poběhlice
rozhodne koketovat s vašim motorem pak musíte rychle dolů na
přistání pokud vás knipl ještě vůbec poslouchá. A takhle nějak
začal můj příběh.

Jako kluk jsem žádnou melu
Nevynechal v ruce prak
Válčili jsme u tunelu
Stříleli na každej vlak
Teď místo praku za svítání
Míří na mě chladnej kvér
Špatný místo pro přistání
Vybral si náš bombardér

Frickové nás dostali hned po nouzovém přistání. Ze zajateckýho
tábora pro spojenecký vojáky se neutíká lehce. A tak se zrodil
plán "Velkého útěku". Podkopat se tunelem přes sto metrů dlouhým.
Čekali nás měsíce dřiny, napětí i strachu ve vlhký štole. I ta
hlaveň, co teď na mě míří, mi připomíná ten chladnej tunel. Ten
ale ke svobodě nevede.

Z tunelu tý černý hlavně
Nevyletí žádnej vlak
Ale kulka rovnou na mě
Jako malej černej pták
Černá hlaveň a hned za ní
Mundůr černej jako tér
Špatný místo pro přistání
Vybral si náš bombardér

Konečně ve dvojicích - Angličan s Australanem Francouz s Polákem
já s Tomem z Texasu celkem osmdesát mužů - jsme za plotem.
Rychlej úprk mezi stromy podbarvuje štěkot psů a ječení sirén.
Síly však rychle docházejí a tak jen tři z nás se Frickům
nepodařilo chytit. Já mezi nima nebyl. Ráno za úsvitu nás
spoutaný postavili ke zdi.

Říkali mi všichni Arnie
I když vědí že jsem Čech
Chci se modlit je to marný
Z kvéru bílej plamen šleh
Tělo mý se k zemi sklání
Tenhle duel nebyl fér
Špatný místo pro přistání
Vybral si náš bombardér
A tady končí příběh Arnošta Valenty příslušníka naší zahraniční
armády ve Velké Británii radiotelegrafisty 311. bombardovací
perutě. Je 24. březen 1944. Právě svítá.