Pouštní komtesa

Wanastowi Vjecy

Jsi pouštní komtesa, jsem rád, že se neubráním,
vranná noc tě chrání, ó moudrá nebesa. 
Skrz čarovějník měsíc světlo krájí, jsi bosá víla v ráji. 
Holubice černá všechno smíš, noc ti čechrá křídla. 
Letíš se mnou do korun a do větví, vždyť víš. 
Plavem spolu v nočních zahradách, kde nikdo nikdy nespí. 
Láskou tě okovám, když veršotepec noční slova splétá. 
Očarovaná ohnivá, tisíc a jedno přání. 
Teď vcházíš bosá, důstojná a stromy hlavy své sklání. 
Políbím tě na mešitěv loďce z pavučin, tvých smaragdů a závojů. 
Letíš se mnou do korun a do větví, vždyť víš. 
Plavem spolu v nočních zahradách, kde nikdo nikdy nespí. 
Padáš sama ve svých závojích – křičíš. 
Utkáme se v pouštní bouři – útočíš. 
Letíš se mnou do korun a do větví, když spíš. 
Usínáme v cypřišových zahradách – zhášíš.