Protože voníš...

Wanastowi Vjecy

Ty jsi tak zkažená, ty jsi tak zkažená, 
ty už jsi taková, ty už jsi taková 
A voníš a voníš, mi voníš - v tom je ta potíž - hů 
Co tě znám jsi byla vždycky holka zkažená 
Nejdřív jsem jenom koukal 
Potkal jsem tě k ránu, bylas´ víla kožená 
Střelák se s náma houpal 
A na mostě položím tě na chodník 
Slunce už světlo stříka, je dost kosa - 
Slávie až v sedm votvírá 

Já chci ti dát - co v sobě mám, 
Nechci se ptát kdy umírám 
A teď to mám chci s tebou spát, 
protože voníš a je listopad 

Půjdem asi ke mně, světlo píchá do vočí 
Víla se rozesmála 
Přimhouřená země - řasy, rty a obočí 
Jsi broučku jedna z mála 
V malým bytě stojí starý kanape 
A sto let mlčí jako v hrobě 
Ať nám vleze na hrb každej kdo to nechápe 

Já chci ti dát - co v sobě mám, 
Nechci se ptát kdy umírám 
A teď to mám chci s tebou spát, 
protože voníš a je listopad 
Já chci ti dát - co v sobě mám, 
Nechci se ptát kdy umírám 
A teď to mám chci s tebou spát, 
protože voníš a je listopad 

Co tě znám jsi byla vždycky trošku zkažená 
Dřív jsem to jinak chápal 
Dva tisíce nocí s někým jiným ložená 
Špatně to nes tvůj brácha 
Nevím kde jsi teď, a tak ti zavolám 
Trochu tě chci a nepospíchám 
Běží líška k táboru, nese pytel zázvoru 
Běží líška k táboru, nese pítel . . . 
Ty jsi tak zkažená, ty jsi tak zkažená, 
Ty už jsi taková, ty už jsi taková 
A voníš a voníš, mi voníš - v tom je ta potíž - hů 
Maklaklakltapá