Tušíc úzkost, že duše neumírá Pláčem rozpitý pohled na zrcadla rám Dlouze prohlíží své stáří obnažené Léta povadlá, život dočtený má Tiše úpí, hladí vrásky unavené Tušíc úzkost, že duše neumírá Tělo své vlastní, Chtěla by svést Dlouze vyčkává Až vyjde z rámu k ní Žalem napjatých Pažemi bolest nést Tušíc úzkost, že duše neumírá