Dálky

Brigáda

       G
1. Já zapálil jsem z cigaret svých poslední do světel dálničních,

   pak stopoval tam za nadjezdem, přešlapoval v botách mrazivých,
                                                            C Hmi 
Ami
   v pět nebo možná před šestou pak svezení mi nabíd' náklaďák,
       G                      D                     G
   já řidiči se omlouval, že nevypadám jako ranní pták.

2. Tou náladou tak ranní, jak snad nikdy ještě předtím, padal sníh
   a z přijímače palubního písní proud až k pláči veselých,
   jak stokrát kniha přečtená v tom sedadle jsem připadal si já,
   jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.

         D                    C                        G
R: Hrou náhod, jak to bývá, hledám stále hvězdy nad sebou,
         D                    C                     D
   co v kapsách tulák mívá, promění za lásku ztracenou,
         G                                          C Hmi Ami
   snad každou dobou denní napořád teď připadám si já
        G                       D                       G
   jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.

3. Ten vůz měl barvu havraní, a proto snad já větřil neštěstí,
   a šofér jak noc nemluvný měl v temných očích tíhu starostí,
   a cesta v dáli sevřená jak konečná se zdála očím mým,
   já chystal se být rozumný a s díky říct: tak tady vystoupím.

4. Pak pod patou já ucítil zas nekonečný asfaltový pás
   a všímal jsem si okolí, však nejvíc věcí stále skrytých v nás,
   jak slunce, které zapadá, v těch končinách jsem připadal si já,
   jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.

          G                       D                       G
R: + jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává ...