Až koně odletí do noci, do zahrad Jericha, až naše objetí proplyne do ticha, až ústa tvá budou uzamčená, jako bych líbal jednu z trojských bran: budu jen pária beze jména, už neopíjen a nemilován. Až dozní výstřely z karabin v ulicích nad námi, až nás smrt rozdělí modrými vodami, až dovoní sklenky po kořalce i polštář po kartářce Markétě: pak bude po písni, po válce, po lásce, bude po světě.