Jsi něco víc

Corpus delicti

Na duši stěny se lámou a ozve se déšť oknem tvým.
Rušíš písničkou známou ticho v hlavě své, měníš ho v dým.
Vedle se někomu stýská a ty se neotočíš.
Ptáš se, kdo to tak spískal, ode mne to neuslyšíš.

R: Zvedni svou tvář, jsme spolu na jedné dráze,
   dej mi všechno, co máš, nejsi snad úplný blázen,
   musíš se probudit sám a setřást strach ze svých snů.
   Jako námořník teď krouží duše tvá,
   přistižen mořskou bouří, tím větrem jsem já.
   Nikdo tě nezachytí, když přijde volný pád.
   Nikdo tě nezachytí, když přijde volný pád.

Tak zase běžím po schodech dolů,
zdá se mi, že to všechno přeháním.
Už ani nevím, kolik je to schodů,
snad dole tě potkám, chci říct: Jsi něco víc.

R: Zvedni svou...

R: Na na na na...
   Jako námořník ...