Menuet

Corpus delicti

Dlouho jsme se neviděli, já a ty,
šlape mi na paty čas.
Na tvym starým svetru svítěj zas dvě starý záplaty
a trochu změnil se ti hlas.

Tak posaď se a povídej, co nového znáš,
co jsi tam ve světě viděl.
Jestli tam slunce stoupá aspoň o krok vejš,
motýli zbavují se křídel.

R: Tak vezmi svoji můzu do dlaní,
   začni mi hrát ten menuet, ať prolomí se hráz všech sítí,
   osudem spletených cest, co končí někde v dálce.

Pár letmých úsměvů a jinak nic,
ztratil jsi víc, než jsi chtěl.
Na levnou kytaru někdy zahraješ víc,
řekni mi, co jsi z toho měl.

Pár dalších vrásek a moudřejší smích,
pár písní, co hřáli si ve svejch dlaních.

R: Tak vezmi svoji ...