Pohádka

Hromosvod

                            capo II

a                  c
Splín a uplakaný počasí
G                 d
padá mi na řasy první jarní sníh
a                c
čas odklepává vteřiny
            G       e        a
rozestlaný peřiny pohltily smích

F           C             G
Řeky proud uvnitř těla bolí
F        C           G
do moře teče plnej soli
          d               a
jako moje oči rozmazaný slzy
   F      E7    a
je pozdě anebo brzy

Spát, zapomenout na mraky
uvěřit v zázraky, tak rád bych žil
smát se nejenom navenek
ve víru myšlenek najít svůj cíl

Noc uzavírá prázdnotu
dál vstříc jdu životu v bláhových snech
kříž, to je moje znamení
na cestě kamení, pod hlavou mech
Bolí mě vzpomínky i snění
tak kdy už přijde rozhřešení
hluboko, hluboko v bezedný díře
drtím svý srdce do hmoždíře

Sny to je moje prokletí
na začátku století, na kraji srázu
strom samotinkej na poli
za chvílí povolí větru a mrazu

Život mi pod rukama klouže
kam šlápnu, všude samý louže
pohádka končí jako vždy špatně
poslední psaní v nebeský šatně