Pedro isbek

Wohnout

Mám zvláštní pocit, co mě v rozjímání plaší
Milí braši, šeptám tiše, slyšte, pst
Jako bych procit a zahlíd desku naší
Stojíc na náístupišti v dešti
Čeká ve splínu na povoz z kometářů
V jízdním řádu topí zraky strachy
Pod lampou stínu šine se povoz adresářů
V tom neřádu moknou fraky taky

To, že se Pedro jednou vrátí
Bylo tak trochu mazaný
Jestli se totiž neobrátí
Vytáhne stopy smazaný

Prazvláštní pocit je to obzvlášť – když netuším
Zda-li vítat Pedra šeptem nebo přebreptem
Mám-li mít soucit, všechna předsevzetí ruším
Obracím list jak Ferenz List
Čekám na příchod nejmladšího z veteránů
Oháklýho k světu do bukletu
Vrací se časem plnej podlitin a šrámů
Snaží se polknout větu v cuku letu
 
To, že se Pedro jednou vrátí
Bylo tak trochu mazaný
Jestli se totiž neobrátí
Vytáhne stopy smazaný

Vlastně mě těší, že se Pedro domů vrací
Tuším k mání lepší desky není naší
Mazut mi prší z uší na duši co suším
Uvítací pražím kaši
Zanedlouho spatřím nejmladšího z veteránů
Starýho máka hejbnout nerozumim s kuframa
Co v dávným čase zmizel za výlohou kramů
Dobývat příčky domobrana

To, že se Pedro jednou vrátí
Bylo tak trochu mazaný
Jestli se totiž neobrátí
Vytáhne stopy smazaný