Radovánky hašišáka Bezkuláka

Záviš

Městským parkem táhne se, v ruce mu chraptí magneťák, 
jemné uši třeste se, táhne se hašišák Bezkulák. 
Popsaný triko fixama a v mastný řepě lupy, 
vodflusne si placama, v uhrovitým ksichtě výraz tupý. 

Hašišák Bezkulák, bacha kámo na rypák 
Hašišák Bezkulák, má fungl novej boxerák 
Stočenej, měděnej, teď je mu hej 

Kol dokola a dokola kol, samá bezedná nuda. 
Srdce mu svírá tesk a bol, vod tý doby co je v báni Ruda. 
Jak tak lozí ramena sehnutá, vykřikne náhle "Už to mám!" 
Pryč bude nálada mrzutá, radovánky tutový uspořádám. 
Pozvu tam Holenu, tu co chlastá vokenu 
a toxikomana Jelimana, prášky a téčko seženu, 
seženu, jakožto i vokenu. 

Za městem na zahradě, ignorujíce práci, 
tam na vypáčejný chajdě, sešli se kompletní hašišáci. 
A zasedli na židle dubové a vosolili magneťák, 
vytáhněte čikuli volové, vosopil se na ně hned Bezkulák. 
Vod zákládů chvěje se chajda, to je k čertu paráda 
a zkušený toxikoman Jeliman, jest již silně zdopován. 
Konečně, algeny konzumuje horečně. 

Těžkej nářez, Zepici a Queen, hašišáci poslouchají zasněně, 
Bezkulák bigbítu věrný syn, přehazuje kazety zkušeně. 
To se nám to betálně fetuje, lece hlasem chraptivým Holena 
a již pracka Jelimana putuje mezi Holeniny kolena. 

Hašišák Bezkulák, ztuhl jako sněhulák 
Po něm padla Holena, před ní ovšem okena 
A Jeliman, ten lehl poslední zfetován