Mírně rozhněvaný muž lehce středního věku

Daněk Wabi

             G
1. Na tuhle píseň jsem se chystal dlouhé roky,

   poctivě přemítal a těžce vážil slova,
                Ami
   pak všechno vyhodil a začal zase znova,
             G
   a jak čas ubíhal, tak přibývaly sloky
             Ami                 C                 G
   o dobách zápasů, žen s vlasy do pasu, výher i trapasů.

2. Jenomže život, mrcha, zavile se kření,
   jedno jsi, hochu, zahnal, už tě druhé trápí,
   tak, Stando, bouchni pěstí, jak to dělaj' chlapi,
   i když si nemyslíš, že se tím něco změní,
   jen srdce okřeje, člověk se zasměje a chvilku dobře je.

3. Sedávám v hospodě a slyším samé tlachy,
   Daněk se odrodil, už nezpívá, co zpíval,
   a vlastně žádnej z nich už není to, co býval,
   desky maj' sice hezký, ale maj' z nich prachy,
   a to se nesluší, duši to naruší a city vysuší.

4. A tak jdu na ryby a na vodu se dívám,
   říkám si: proč by ses měl, hochu, pro to věšet,
   co život rozcuchal, člověk neučeše,
   po svém jsem vyrůstal a po svém taky zpívám
   o cestách do mládí, kouzelném kapradí, o tom, že nevadí.

5. Tak jsem si řekl: synku, nač to v sobě tlumíš,
   vždyť nejde o blbinku, jde o tvoji duši,
   tak zpívej, ať to slyší každý, kdo má uši,
   řvi jako o život a nejlíp, jak to umíš,
   nehledej symboly, jdi třeba o holi, a snad to přebolí,
             Ami               C                G
   nehledej symboly, jdi třeba o holi, a už to nebolí ...