Óóó, v rukou pevně otěže, svých chtění chtěl bych mít. A vše lidské, nízké, morální, v sobě na prach rozemlít. A vyblít ten jed, tu nucenou stravu, jenž dáví mne a zkrátka drží. Abych neurval z okovu sama sebe: bych zde pak setrval stěží. To vyplenil bych miliardy hnid, v podobě pohromy globální. A odvšivil od lidstva navždy matku zem, smrtonosným kolapsem.