Dopis panu prezidentovi

Nohavica Jaromír

D Emi G D A7

     D                   Emi
Pane prezidente, ústavní činiteli,
         A                           D
píšu Vám stížnost že moje děti na mě zapomněly,
                           Emi
jde o syna Karla, a mladší dceru Evu,
       A                              D        D4sus
rok už nenapsaly, rok už nepřijely na návštěvu.

         G                   Ami
R: Vy to pochopíte, Vy totiž všechno víte,
         D                               G          D4sus
   Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte,
        G                       Ami
   pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
       D                                       G       D A7
   pro co jiného jsme přeci zvonily klíčema na náměstí.

Pane prezidente a ještě ztěžuju si,
že mi podražily pívo, jogurty, párky i trolejbusy,
i poštovní známky, i bločky na poznámky,
i telecí plecko, Řecko i Německo, no prostě všecko.

R: Vy to pochopíte...

Pane prezidente, mé České republiky,
oni mě propustily, na hodinu, z mý fabriky,
celých třicet roků, všecko bylo v cajku,
teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku.

R: Vy to pochopíte, Vy se mnou soucítíte,
   Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte,
   pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
   pro co jiného jsme přeci zvonily klíčema na náměstí.

Pane prezidente, moje Anežka kdyby žila,
ta by mě za ten dopis co tu teď píšu patrně přizabila,
řekla by Jaromíre, chovaš se jak male děcko,
viš co ma starosti s celu tu Evropu vesmirem a vubec všecko.

R: Vy to pochopíte...