Krajina po bitvě

Nohavica Jaromír

    Ami                          Emi
1. Míříme na sebe, míříme já a ty,
    Ami                                 C
   ticho je kolem, jen pes štěká za vraty,
    Emi                 Ami
   na louce leží mrtví motýli,
    F         G    E7
   padá déšť do esšálků,
      Dmi                     Ami
   jsme poslední dva, kteří přežili
    E7              Ami    Emi7 Ami Emi
   tuhletu dlouhou válku, hm.
2. Míříme na sebe, míříme já a ty,
   v uších nám ještě zní vybuchlé granáty
   a smrtka s kosou dělá resumé,
   prochází se v bílé róbě,
   no a my dva teď tady ležíme
   v zákopech proti sobě, ho hó hó.
3. Míříme na sebe, míříme já a ty,
   oba jsme utekli hrobníkům z lopaty,
   ve stovkách velikánských útoků
   štěstí nám oběma přálo,
   a teď nás dělí jenom sto kroků
   a je to moc, či málo?
4. Myslíme na sebe, myslíme já a ty,
   co včera platilo, dneska už neplatí,
   však ještě hrůza visí nad krajem,
   těžké je mít se rádi,
   když jsme si postříleli navzájem
   své nejlepší kamarády, ho hó hó.
5. Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic,
   vzduch krví prosycen dýcháme z plných plic,
   pach smrti pod kůží je zarytý,
   končí se dějství prvé,
   ještě nám tady zbývá k prolití
   dvakrát šest litrů krve, ho hó hó.
6. Míříme na sebe, míříme já a ty,
   ospalí, žízniví, hladoví, vousatí,
   nebe se šeří, už se blíží noc,
   oči jsou těžké jako kámen,
   ach, koho žádat o radu a o pomoc,
   když oba usínáme, hm.
7. A tak míříme na sebe, míříme já a ty,
   padají hvězdy, obzor je hvězdnatý,
   pod jedním nebem oba ležíme,
   hřejivá je náruč matky Země,
   : a jak tak spíme, oba ve snu kráčíme:
      já k tobě, a ty ke mně ... :


5'. Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic,
    vzduch krví prosycen dýcháme z plných plic,
    můj mundúr sedmnáct má knoflíků,
    osmnáctý je utržený,
    vidět to hejtman, dělá rotyku,
    hejtman už ale není, hm.