Litanie u konce století

Nohavica Jaromír

   Těch mrtvých mužů v mrtvé trávě,
   těch sirotků a vdov,
   té krve k jeho větší slávě,
   těch slov,
   těch bůžků, bohyní a bohů,
   těch smolnic na ulicích měst,
   těch proroků na každém rohu,
   těch gest.
   Pane můj na výsostech, pane nejvyšší,
   pane můj, copak nevidíš a neslyšíš,
   pane můj, slepý Bože můj ...
   Té lživé lůzy v pancéřových vozech,
   těch morových sloupů a morových ran,
   těch znamení zla na obloze,
   těch vran,
   těch žlutých hvězd a pruhovaných šatů,
   těch provazů a gilotin,
   těch malých dírek do kabátů,
   těch vin.
   Pane můj na výsostech, pane nejvyšší,
   pane můj, copak nevidíš a neslyšíš,
   pane můj, hluchý Bože můj ...
   Těch studní zasypaných v písku,
   těch zabloudilých karavan,
   těch pomníků a obelisků,
   těch bran,
   těch zlatých lejn ze zlatých telat,
   těch mrtvých vedle jícnů jam,
   té bázně, co činit a dělat
   sám.
   Pane můj na výsostech, pane nejvyšší,
   pane můj, copak nevidíš a neslyšíš,
   pane můj, mrtvý Bože můj ...