Koclířov 1, Svitavy 5

Dobeš Pavel

   G                         D
1. U silnice čekám na svůj stop,
   Emi                  H
   uprostřed mezi lány polí,
     C                                  G
   a od obzoru po obzor je ticho jako hrob
    Ami                                     D
   tam, kde stará státní kříží cestu třicetpět,
                       G
   Koclířov jedna, Svitavy pět.

2. Pak slunce začlo bzučet, když jsem se k němu otočil,
   a rozostřovat se mi před očima,
   to žlutý práškovací čmelák vybral si mě nejspíš jako cíl,
   čekám už jenom, kdy se z jeho střílny ozve těžkej kulomet,
   Koclířov jedna, Svitavy pět.

3. Ve snu vidím husté řady aut,
   které se po dálnicích ženou,
   pak jedem spolu na velbloudech, letíme, a já jsem kosmonaut,
   dneska už se přece nebudeme vracet zpět,
   Koclířov jedna, Svitavy pět.

4. Táhneš mě jak řeka vodu z hor
   a jako řeku táhne moře,
   možná se jen mezi námi někde cestou zbláznil semafor,
   a někdo už zařídí, že auta začnou jezdit, že odbrzdí se svět,
   Koclířov jedna, Svitavy pět ...