Slova tvých básní neprosí (Sekvoj)

To hlavní pořád máš - svůj vůz na trase hvězdných drah, svou mýlku v čase, světlo v tmách, věčnost, co zdá se na dosah. A k tomu věrnou stráž, co za tvé viny zaplatí, půlnoční stíny za tratí, víru, již jiný zatratí. Jestli chceš, tak se taž sedliny v šálku od kávy, proč vedeš dálku únavy, soukromou válku bez slávy. Provždy si upíráš být tím, kdo vlastní kohosi. I úsměv šťastný obnosí. Slova tvých básní neprosí. Tak do uzlíku svaž ta zdání prostá na víčkách, své město po stu v uličkách, noc, již lze prostát na špičkách. Vždyť jsi a zůstáváš poutník po spleti bludných cest, co světí všemu na protest. Svou samotu, svůj trumf i trest. Svou samotu, svůj trumf i trest.