Drž se zpátky, chlapče můj (Bobek Pavel)

Říkávali: "to je on, ten, co se stále bojí To snad ani není chlap, když neumí se prát" Jeho jméno zapoměli a kdo chtěl hodit blátem Ten klidně blátem házel, ostatní se mohli smát Nejspíš nikdo nevěděl, co mu jeho táta řekl Od té doby uběhla už hezká řádka dní Můj soused o tom povídal, že slyšel dřív než smekl Co na srdce mu kladl ve své chvíli poslední Stůj, klidně stůj a drž se zpátky, chlapče můj Od malérů drž se raděj dál Ruku na to dej, špatný příklad ve mně měj Já na siláka rád si často hrál Teď vidíš sám, za co můj život stál Pak přešla léta a pravá láska do cesty mu vešla Byla krásná jako sen, a kdekdo záviděl Když jednou byla sama, na návštěvu přišlo Pár nezvaných hostí, každý dělal to, co chtěl Když pak vstoupil do dveří a uslyšel, jak pláče Pochopil, že stane se jen to, co udělá Kouk' na obrázek táty a chvíli se mu zdálo Že znovu slyší, jako kdysi, ta slova vzdálená Stůj, klidně stůj a drž se zpátky, chlapče můj Od malérů drž se raděj dál Ruku na to dej, špatný příklad ve mně měj Já na siláka rád si často hrál Teď vidíš sám, za co můj život stál Když po stopách těch výtečníků šel rozvážným krokem Prázdno v duši měl a v očích divný chlad Jen malou chvíli volali: "to je ten, co se bojí" Pak v tichu náhlém byl by slyšet špendlík, kdyby spad' Jen malá muška na zdi snad podívat se směla Na spousty boulí, podlitin a různých jiných ran Když odcházel, tak oslovil ta sténajíci těla: "Jó, každý totiž uléhá, jak ustele si sám" A pro sebe si řekl: Já celý život svůj se držel zpátky, táto můj Vždyť vím, že to sis vždycky nejvíc přál Však nemá smyslu víc ráně nastavovat líc Když chlapem zkrátka člověk už se stal Říkávali: "to je on, ten, co se stále bojí"