Čekání (Martinová Věra)

Plnej stůl, plnej džbán v očích sůl smutnejch rán práznej kout pro můj klín prázdné dvě sklenky co čekají na vůni vín. Slyším čas kolem jít každej z nás musí chtít jak ten pár motýlů co slepě jak za láskou za světlem v noci sem vlít. Když se dovím kde hledat tě mám tak nezaváhám víc a hned tě dám přinést sem k nám tím párem motýlů. Pak vína zář by mi zbarvila tvář svým nachem ze sklenic a to, co mám na srdci, mohla bych konečně říct. Jako vrah - lampy žár změnil v prach křídel pár slyším čas kolem jít marný je čekání nestačí pouze jen chtít . Když se dovím kde hledat tě mám tak nezaváhám víc a hned tě dám přinést sem k nám tím párem motýlů. Pak vína zář by mi zbarvila tvář svým nachem ze sklenic a to, co mám na srdci, mohla bych konečně říct.