Lasem slůvek spoutaná (Martinová Věra)

Jak řeku vlasy dlouhý mám, dva lokty, ještě k tomu sáh V nich tvoje ruka bloudívá tak jako tulák na cestách. Už ti vážně nic neskrývám dotek mý kůže dávno znáš tajně polibky loudívám ty jak centy počítáš. Lasem tvých slůvek spoutaná chci být na těle mít tvůj žhavej cejch a snít a s tebou foukat do mraků kroužky z levnýho tabáku, lasem tvých slůvek spoutaná chci být. Ten večer snadno ze mně strach sklouz' jak tvůj nábojovej pás a jako z váčku střelnej prach se láska začla sypat z nás. Na nebe si mně sebou vtáh' dvě novy jasně zaplály a někde dole v ohradách do noci koně zaržáli. Lasem tvých slůvek spoutaná chci být na těle mít tvůj žhavej cejch a snít a s tebou foukat do mraků kroužky z levnýho tabáku, Lasem tvých slůvek spoutaná chci být na těle mít tvůj žhavej cejch a snít a s tebou foukat do mraků kroužky z levnýho tabáku lasem tvých slůvek spoutaná chci být.