Odpouštím (Martinová Věra)

Kdyby jsi vrátil první sníh ztracené roky zkrátil rozplakal smích a přežil staletí jak věčný plamen jsem popel z kamen jen zhaslý oheň mám nést Kdyby jsi vrátil zázemí vyřčené věty zkrátil neoněmím já věřím prorokům a břehům moří když maják hoří jak stará píseň mi zníš Přestaň lhát opona padá a dveře v šatnách zamykám přestaň lhát co bude hádám já zřídka nosím slova tam kde se s nimi prosí Kdyby jsi vrátil půlměsíc pak na něj cestu zkrátil nelži mi víc když s vlajkou příměří se lépe dýchá tak nápoj míchám snad jenom dlužím ti říct Přestaň lhát čas rány léčí a lítost v srdcích zamyká přestaň lhát i muži brečí já zřídka nosím slova tam kde se s nimi prosí Odpouštím čas rány léčí a lítost v srdcích zamyká přestaň lhát i muži brečí jen ztrácí slzy v dětství pláč kluky víc než mrzí