Rákosí (Martinová Věra)

Když rákosí větrem se chví dým nestoupá každý tvor ví že bouře zlá skloní hlavy nám v ten čas i já pokání znám. Na vodní pláň lehá si stín hladina zlá šedá jak cín už neskrývá povahu svou zlou než přijde déšť spojí se s tmou. Dokázal déšť letní tíhu smýt omyl mi tvář duši nechal být v ní roste stín jas jí upírá před sluncem mříž pevně zavírá před sluncem mříž pevně zavírá.