Z nudy sudy válet (Martinová Věra)

A budu z nudy sudy válet, tak vznikne oživení v sále, za to, že je ten mrtvej bál, co za bačkoru zatím stál. A budu z nudy sudy koulet, ať na mě všichni oči poulej, spolek místních dam, bude hned ten tam. A budu z nudy sudy krouhat, pak do všech mužskejch vleže touha a jistě všichni za mnou hned, skulený spadnou na parket. A budu z nudy sudy válet, pak v uších znít mi bude stále, kdopak, kdopak to je, ta holka s nábojem. Copak, copak s ní, copak, copak s ní, copak, copak s ní, slyším jak sálem zní-í. To, že z nudy sudy válím, vyskytly se mi jen v hlavě dáli, je bál a není tanečník, to jsou mý pravdy skutečný. A budu z nudy sudy válet, to bude horší nežli nálet, tím všechny vyděsím, tou krásnou recesí. Copak, copak s ní, copak, copak s ní, copak, copak s ní, slyším jak sálem zní-í. Tenhleten nápad se mnou hrál, když poznala jsem celej bál a v tombole zbyl na mě sud, to byla nejnudnejší z nud. Tak chtělo se mi sudy válet, a brečela jsem přitom málem, copak, copak s tím, když nemám tančit s kým.