Souhvězdí Žab (Dobeš Pavel)

Emi H7 1. Při jednom ze svých vesmírných letů, Emi přátelský vzduch a vodu z křišťálu, D G malebnou krajinu s horskými oky, F#7 H7 jejichž odlesky se tříští o skálu. Emi Ami R: Lítal jsem nad krajinou až do mraků, D7 G honil se s motýli mezi květy, Emi C zpíval jsem písně hvězdných tuláků, Ami7 H7 objevoval vzdálené světy. 2. Stopadesát let jsem prožil v jejich světě za jediný moment svého snu, stopadesát roku byl jsem žábou na planetě s odříznutou cestou ke kosmu. A strašná gravitace mne ku prameni táhla, na němž kdo sedí, už nemůže se hnout, na koho kdy ta rozkošnice sáhla, nemůže už nikdy nebem plout. R: Nepozná úlety až do mraků, večírky s motýli mezi květy, nerozumí písním tuláků, neupřímně zní jeho věty. 3. A jenom budík mi zvoněním naději dává, že rozum zas nalezne svůj klid, jsem přece člověk, copak jsem žába, vždyť já se přece mohu probudit a zpívat všem, kteří jste tu a kdo z vás po nocích cestuje rád, až poletíte vstříc novému světu, pozor na souhvězdí Žab. Lítejte nad krajinou až do mraků, hoňte se s motýli mezi květy, zpívejte písně hvězdných tuláků, objevujte vzdálené světy. E H7 *: Souhvězdí Žab se pozná velmi lehce, Emi jelikož po nocích cestuji rád, G D za zády nechal jsem naši planetu C H7 a přistál v souhvězdí Žab. Emi H7 Čekal jsem hojnost a úrodné roky, Emi tamní obyvatelé jsou zelení, D7 G zelené mozky v zelené lebce F#7 H7 E a od huby jim šlehají plameny.