Spolužák (Dobeš Pavel)

G *: Když po dvaceti letech potkáš kamaráda, Ami se kterým sis na vojáky hrál, D7 na četníky, na zloděje, na semafor u koleje, G na kuřáky listí a tak dál, na doktory medicíny a na ještě větší klukoviny, G7 C až se dětský rozum červenal, Ami D7 může to být radost, nebo jenom taktu zadost, G může se stát, že půjde dál. D7 1. A ty budeš stát v dlouhé chodbě G a pohled z něj nespustíš, D7 dokud ti neselžou oči obě, G dokud to všechno v sobě nepřekřičíš. 2. Kdybys byl poeta, napsal bys báseň, kdybys ho neznal, snad bys mu záviděl, ale ty jseš klaun a o otci blázen, jakého nikdo ještě neviděl. 3. Odcházíš dolů mezi náklaďáky a mezi lidi, co tě pozdraví, dají ti panáka, žádné dlouhé fraky panáka na kuráž a na zdraví. 4. A pak tě viděj' lidi v telefonní budce, změněným hlasem přes kapesník špinavý jak křičíš:"Chci mluvit s kamarádem," a telefon se s tebou nebaví. 5. My všichni měli kdysi spolužáky, v myšlenkách vracíme se znovu do školy, pešek okolo nás chodívá taky a máme obyčejné idoly. 6. A tak nás viděj' lidi v telefonní budce, změněným hlasem přes kapesník špinavý jak křičíme:"Chci mluvit s kamarádem," a telefon se s námi nebaví.