Utrpení z přežití - Pacific Elegy (Bratrstvo luny)

Kdo poznal chování člověka za krajní mezí? Kdo soudí tělo, které obelhaná duše opustila? Kdo viděl, v koho se dokáže změnit Bytost, jíž vidina hrdinství zradila... Tolik svinstva pod kůží plave v krvi Nejenom čas navždy znetvoří lidskou pleť V bludných štolách duší hnijí lidské chyby Ústa zjizvená za válečnou mříží plivou hněv Prométheus nesvítí nad utrpením z přežití Prosil jsem o milost do všech stran Rány se zanítí, budoucnost necítím Ruku mi nepodal, Charón, ten slepý pán Z vizí mých nikdy nezmizí úzkost a strach Svírá hrdlo mé v mučírně duše Kdopak je vinen? Kyvadlo smrti rozkývat nechal? Vypustil na svět Démona bídy obludných rozměrů Prométheus nesvítí nad utrpením z přežití Prosil jsem o milost do všech stran Rány se zanítí, budoucnost necítím Ruku mi nepodal, Charón, ten slepý pán Štěstí válka pochovala do studených rakví Živí potrestaní za to, že přežili Snílky fronta zruinovala, zapomenou na klid Anděly strážné inkvizitoři válek spálili Obyčejný strach cejchem liter je do kronik Všichni bychom chtěli černobílé jasno mít Vina je však zamotaná v uzlech gordických Alexandři, nechte meče viset v pochvách svých! Tolik svinstva pod kůží plave v krvi Nejenom čas navždy znetvoří lidskou pleť V bludných štolách duší hnijí lidské chyby Ústa zjizvená za válečnou mříží plivou hněv Prométheus nesvítí nad utrpením z přežití Prosil jsem o milost do všech stran Rány se zanítí, budoucnost necítím Ruku mi nepodal, Charón, ten slepý pán Prométheus nesvítí nad utrpením z přežití Na místo milosti řešeto ran Rány se mokvají, naději nedají Dlouho jsem nečekal na břehu řeky sám