Volání mrtvých básníků (Bratrstvo luny)

Žádný verš již nenapíšou Knižní vazby nespoutají živel Hrudky vosku nahá těla prázdné číše Za kočáry do nicoty prach se svíjel Přesto tady žijí s námi Aura dekadence kus vesmíru v nás Jako korzet tělo ke zbožnění ladí Utrpení pro naděje nenechává spát Volání mrtvých básníků Zní do ticha krajek závojů šalby snů Ozvěny klasiků - prokletých Ostří čepele přiložené na tepně Hynoucích emocí dnů obyčejných Přes krátery reality není lehké jít Ztráty touhy spalují, mizí chuť objevit Kameny v lesích, odkud dá se výt: "Kde je má duše?", bloudění v odpovědích Vrcholů horských monarchů dotkly se slovy Luna je šperky stříbrnými poctila Absurdity pravdy, martýria lásky Fantasmagorie, šílenství, genialita... Díkuvzdání za jejich nadání, co neprodali Volání mrtvých básníků Zní do ticha krajek závojů šalby snů Ozvěny klasiků Ostří čepele přiložené na tepně Hynoucích emocí dnů obyčejných Žádný verš již nenapíšou Knižní vazby nespoutají živel Hrudky vosku nahá těla prázdné číše Za kočáry do nicoty prach se svíjel...